Frekvence 1
dnešním hostem je Barbara Hucková, ředitelka Nadace Leontinka. Vítejte.
Děkuju za pozvání. Jsem velmi ráda, protože Nadace Leontinka už od roku 2005 pomáhá dětem i dospělým se zrakovým handicapem.
Takže na úvod úplně jasná otázka, jak byste shrnula vlastně hlavní poslání a smysl?
No, Leontinka pomáhá zrakově handicapovaným, především dětem a mladým lidem. A moje shrnutí. Myslím si, že mám to štěstí, že jsem byla u projektu, který v současné době, když slavíme 20 let, můžeme vidět výsledky naší práce, to znamená, že už je generace těch dětí a mladých lidí, kteří jsou dospělí, stojí pevně na zemi, jsou samostatní, zodpovědní, mají třeba rádi svoji práci, dělají tu práci a jsou spokojeni v životě, to je pro mě hrozně důležité, ale samozřejmě nejsou to všichni, co je vlastně vaším původním povoláním, protože mě napadá, co vás osobně motivovalo stát se součástí téhle nadace, tohohle projektu?To je, myslím, na takové jako povídání, jak bývají zašpondrchané životy, já jsem původně vystudovala FAMU, obor fotografie a pak jsem pracovala na různých projektech kulturních a tak nějak se ke mně dostala tahle ta výzva. Já jsem v té době měla dvě malé děti. Připadalo mi, že pracovat třeba v oboru reklamy je poměrně zvláštní život, velmi proměnný a rychlý. A tak nějak jsem podvědomě asi se chtěla zúčastnit něčeho, co bude mít, řekněme, smysl v tom nejlepším slova smyslu, když se ohlédnete zpátky, protože to už vlastně můžete 20 let, to už je úctyhodný, krásný věk u nadace.
Tak co řeknete, že byste považovala asi za ten největší úspěch? Co se vám povedlo.
Určitě není na mě, abych to hodnotila. Myslím si, že spíš byste se měla ptát klientů nebo lidí, kterým nebo organizací, kterým jsme pomohli. Pro mě je obrovský úspěch, že stále budujeme a jsme důvěryhodní pro naše dárce a pro naše klienty, myslím tím, jak drobné dárce, kdo nám třeba posílá 50, 100 Kč 200 Kč měsíčně, stejně tak jako obrovské partnery, kteří nás podporují, bych řekla, velmi velkoryse a zároveň jsme taková středně malá nadace, kdy si myslím, že nejsme zas tak moc vidět, moc lidí nás nezná…
proto jste dneska tady.
Děkuji a ano, děkuji. Ale zároveň jsou prostě projekty, které tak hezky budují dobré jméno a jsem na to hrdá a zároveň drahno říct, co je moc pro mě fajn, že všichni, kdo se nějakým způsobem, bych řekla, kdo spolupracovali s nadací, jak si myslím, že na nás myslí v dobrém, za to jsem ráda
to je strašně důležité udržet právě tedy to dobré jméno a vy jste možná zbytečně skromná. Tak já to řeknu za vás. Jen loni se podařilo nadaci Leontinka rozdělit rekordních 8 300 000 Kč. Řekněte vůbec, jakým způsobem se může někdo přihlásit nebo jak vybíráte ty, jimž tedy pak tato pomoc, ty částky jsou určeny? Kdo může poprosit a požádat o vaši pomoc?
Tak myslím si, že je to stejné jako u jiných organizací podobného typu, to znamená, že my jako nadace se snažíme shromáždit co nejvíce finančních a nefinančních prostředků, potom k nám přicházejí žádosti, kdy buď organizace, které pomáhají zrakově handicapovaným nebo jednotlivci, vyplní formuláře, přeloží další nutné doklady typu zdravotní stav a podobně a požádají o to, co je třeba nebo to, co potřebují.Potom se sejde správní rada a nějakým způsobem na základě i doporučení jiných organizací nebo lidí, kteří se navzájem nějakým způsobem podporují, se snažíme ověřit to, že opravdu ta žádost je, bych řekla, nutná a na základě toho se rozhodujeme a taky na základě toho, kolik můžeme rozdělit financí, je tam nějak omezená, ale částka, na kterou může klient až dosáhnout svým způsobem, není omezená, ale samozřejmě nejsme tak velicí, abychom uměli koupit přístroj za několik milionů korun. To určitě ne. I když zpočátku existence se podařilo zakoupit diodový laser pro neonatologii v Brně, což byl jako velký dar, ale pak následně ty následné roky jsme se snažili rozdělovat prostředky spíše jednotlivcům nebo organizacím, protože ta síla těch financí není prostě tak veliká.
Určitě ale e jsou za vámi příběhy, kterým jste přepsali šťastnější průběh, konec, a tak můžete zmínit nějaký konkrétní příběh dítěte, studenta, kterému nadace pomohla.
Určitě mi hlavou poběží více příběhů. A jak jsem říkala na začátku, jsem ráda za ty příběhy, kdy vidím, že prostě naši odběratelé pomoci dorostli do dospělosti a jsou strašně fajn pro mě, teď bych to řekla, skoro se na ně dívám jako maminka. Tak, jak se díváte třeba na svoji zahradu, že vám rostou krásně stromy a urodí se jablka, tak je to něco podobného z těch, jako opravdu, bych řekla, takových výjimečných příběhů je například David Kratochvíl, paralympijský plavec, kterého určitě znáte. Tak když byl malý a přišel o zrak, tak jeho maminka nás požádala o příspěvek na kolo, aby byl David motivovaný, aby prostě měl chuť do života, a tak jsme ho vlastně, víceméně, bych řekla, drobnějšími částkami podporovali, aby mohl chodit do bazénu, aby mohl plavat, aby prostě něco ….. samozřejmě bez svých rodičů a svého okolí by to vůbec nešlo. To nechci říct, že by ale Leontinka na tom měla nějakou obří zásluhu, ale je hezké, když pak vlastně jsme provázeli ho částí jeho života nebo velkou většinu jeho života a pak ho najednou vidíte a říkáte si…. Mohou na svém kontě mít i olympijský úspěch. Blahopřeju. My ne, to má David, to je takový jeden z těch hodně silných příběhů, ale opravdu nikdy nesmíme zapomenout na to, že kdokoliv, kdo nese nějaké větší břímě ve svém životě, že pro něj je nesmírně důležité jeho blízké okolí, a to bych řekla, nejenom pro zrakový handicap, pro všechny z nás, kdy se ocitneme v těžké situaci, tak pokud nás podpoří naše okolí a my budeme vědět, že nám někdo chce pomoci a je na tom pravém místě a my o něm víme, tak to je nejdůležitější.
Tak já doufám, že i díky dnešnímu Press klubu na Frekvenci1, jímž, jimž hostem i nadále zůstává ředitelka nadace Leontýnka Barbara Houdková, se to mnozí další dozvědí. Pokračujeme dál. Řekněte mi, vy už jste To tak trochu zmínila. Tady bude určitě velmi důležité vlastně ta raná péče, která je určitě tím důležitým pilířem pomoci, tak v čem je pro rodiny se zrakově handicapovaným dítětem nejdůležitější ta pomoc?
Tak právě, jak jste zmínila, raná péče je největším projektem, který podporuje nadace Leontýnka a ranou péči považujeme za, bych řekla, takový jeden z nejdůležitějších kamínků pomoci jak dítěti, tak celé rodině. Jsem velmi ráda, že se nám podařilo nastartovat a podporovat právě přítomnost rané péče na neonatologiích, kde děti mohou být více ohrožené. Právě ten rozvoj zraku nebo může být poškozen zrak, pak samozřejmě je další věc, že pokud se podaří nějakým způsobem pomoci té rodině a čím dřív, tím lépe …. máme projekt, který se jmenuje „Prvních 1000 dní rozhoduje“, což je pravda. Ve vývoji dítěte to nesmírně důležité a zrak je sval, takže je důležité ho podporovat. Teď už mnohé maminky vědí, že je skvělé, když děti mají černobílé obrázky, nemají mnoho hraček, aby se zrak, aby se zrak mohl upnout k tomu, co je potřeba. A raná péče jako taková má obrovskou výhodu v tom, že konzultantky, které jsou vyškolené, chodí přímo do rodin, takže dítě je ve svém prostředí, cítí se samozřejmě lépe a konzultantky pracují s celou rodinou, to znamená s pečujícími osobami, což mohou být maminky, tatínkové, babičky vysvětlují, co dítěti může pomoci, vlastně i za sourozenci, což si někdy, možná teďko díky některým filmům si to uvědomíme, jak je to důležité, ale aby dítě, které má, řekněme, třeba těžký handicap zrakový, aby na to se nějak tak lidé připravovali v té blízkosti, aby věděli, jak to uchopit, jak věci vysvětlovat, jak pracovat s dítětem, které potřebuje třeba více zvukových nějakých impulsů, aby se dobře orientovalo v prostoru. A myslím si, že celkově raná péče je prostě práce s celou rodinou.
i vás se musím zeptat, co stát, jakým způsobem je tady právě v tomto oboru tedy zrakově handicapovaných nastavena nějaká podpora od státu? Nebo vidíte tady opravdu stále velký prostor pro nějaké zlepšení.
Myslím si, že to není úplně otázka na mě, myslím si, že by vám lépe odpověděli lidé, kteří se touhle otázkou opravdu zabývají, protože potřeby zrakově handicapovaných mohou být velmi různorodé. Určitě je něco jiného, když někdo má těžký zrakový handicap a někdo je zcela nevidomý, ale je to stejné jako s námi vidícími. To tak řeknu, prostě někdo se k tomu životu postaví velmi rozhodně a snaží se prosadit to, co chce a někdo nějakým způsobem spíše tak vyčkává. Takže mám zkušenost s lidmi, kteří by řekli, že pomoc státu je nedostatečná, a někdo řekne, myslím si, že se o nás stará stát hodně, takže vám na to nedokážu odpovědět zcela racionálně a správně. Je to tak. A oproti třeba zahraničí bych řekla, že v určitých otázkách je stát velkorysý a pomáhá, ale je důležité, aby si lidé, kteří mohou, bych řekla, mentálně, aby se postavili rozhodně za svůj život a hledali různé cesty, protože si myslím, že je hodně organizací, které pomáhají….
pokud nás teď někdo slyší, chtěl by se zapojit i jako jednotlivec nebo firma, kam sa môže obrátiť. Predpokladám na webové stránky….?
určite na webové stránky www.nadaceleontinka.cz, anebo může přijít už tuhle neděli 14. září od 14 hodin oslavit dvacáté narozeniny nadace Leontinka , vlastně na vlastní oči se přesvědčit, jak ta pomoc může fungovat.
Pozvěte nás, kdy, kde co tam bude a tak.
Letos my většinou neděláme velké oslavy, ale jsme si řekli, že 20 let je krásných 20 let, že můžeme být hrdí na to, co za námi stojí, takže ráda bych vás pozvala na oslavu dvacátého výročí existence Nadace Leontýnka, které se koná tuto neděli 14. září od 14 hodin ve stanici šest, což je na Praze 6 budova bývalého nádraží. Má to kouzlo pro děti, protože tam projíždějí jenom vlaky, takže tam budou houkat vlaky přesně. A budeme tam představovat organizace, kterým jsme pomohli, které pracují se zrakově handicapovanými a zahrají nám tam zrakově handicapovaní hudebníci.A jako třešnička na dortu, doufejme, pokrájení narozeninového dortu, v 19 hodin nám zahraje kapela ChrisCross. A koho, když jsme tady, zajímá život s handicapem, tak přijde za námi Xena, což je blogerka, která povídá o životě s holí a mimo jiné nám představí takovou zajímavost, a to je mluvící bílá hůl. Ještě doplním, že to vstupné je dobrovolné a že opravdu veškerý výtěžek pomůže dětem a dospělým se zrakovým handicapem, takže se určitě přijďte pobavit.
otázky závěrem, kde vidíte Leontýnku za dalších 10 let? Jaké jsou ty vaše sny, vize, cíle, kam se posunout?
Možná to je nepopulární, ale já bych si moc přála udržitelnost projektů, které existují, to znamená, aby zrakově handicapovaní například stále běhali Jizerskou padesátku, stále běhali Vltavaranz, stále běhali na rentturách. Aby studenti dostudovali, aby našli práci, což je samozřejmě velký oříšek. Někdy bych řekla, že asi největší je najít správnou práci a být zaměstnán,… a aby naši klienti prožívali hezký život a aby jim Leontýnka byla přítelkyní.
Co byste vzkázala posluchačům Press klubu na Frekvenci1, kteří třeba váhají, jestli se zapojit či nezapojit,
přijít v neděli na vaše oslavy na stanici šest v Praze Bubenči, kde Nadace Leontýnka bude slavit dvacáté narozeniny. Jestli chcete pomáhat, tak zkoumejte, komu chcete pomáhat a proč, a potom se dívejte na tu pomoc, jak funguje. Bude to pro vás asi ten nejlepší pocit, který musí být součástí našich životů.
Tak já vám chci také popřát, ať se vám daří vše dobré. Pevné zdraví, hodně sil štědrých dárců. Děkuji, že jste si udělala čas pro Pressklub na Frekvenci1.
Děkuju za krásné přání, přeji i vám a všem posluchačům a přeji jen to dobré a zachovejme dobrou mysl.
Říká host dnešního Press klubu, ředitelka nadace Leontinka Barbara Hucková.
Přidejte odpověď